Knižní okénko: Pozoruhodný život našich vodních příbuzných > Co ryba ví? – Jonathan Balcombe

O rybách ještě dnes často smýšlíme jako o nevnímavých bytostech, které si jen tak proplouvají bezděčně životem. Nic by ale nemohlo být dále od pravdy. Pokud jste někdy váhali nad tím, že by vás kniha o rybách mohla uchvátit a zároveň vám předat tolik nových informací, bude pro vás Co ryba ví? příjemným překvapením.

Komunikační dovednosti, empatie, používání nástrojů i obchody výhodné pro obě strany. To všechno je rybám vlastní tak jako nám. Přesto je pro nás představa jejich vnitřních životů velice vzdálená. Žijí ve zcela jiném prostředí než my. Disponují smysly, o kterých si můžeme nechat jen zdát. A navíc jejich tváře nevyjadřují emoce. To nás často může svádět k myšlence, že nejsou příliš inteligentní. V tom se ale neskutečně pleteme.

Co ryba ví? je čtivým souborem vědeckých studií i anekdotických pozorování, který vás jasně přesvědčí o tom, že ryby jsou úžasnými a především velmi vnímavými bytostmi. Etolog Jonathan Balcombe díky nim vyvrací zažité mýty (třeba i ten, že zlaté rybičky mají jen třívteřinovou paměť) a spolu s ním se můžete vydat na cestu do vodních hlubin překypujících životem, který kvůli lidské činnosti pomalu mizí, ale i do akvárií, ve kterých držíme rybky v zajetí.

Rybí lovecké aliance mohou být ještě propracovanější. Kanicové a murény kombinují dohromady taktiky perutýnů a parmic a používají signály či gesta, aby vyjádřili své touhy a úmysly, a osvojují si doplňující role k lovu kořisti. První popis tohoto chování se objevil v roce 2006, kdy Redouan Bshary spolu se svými třemi kolegy popsal kanice toulavé z Rudého moře, kteří pomocí rychlého třesení celým tělem rekrutovali murény jávské, které by s nimi lovily. Dvojice pak odplavala za útes jako přátelé na vycházce. Takových interakcí vědci viděli desítky a podařilo se jim prokázat, že kanicové a murény, kteří lovili v tandemu, ulovili více kořisti, než kdyby lovili sami. Tato taktika je úspěšná proto, že se obě ryby vzájemně doplňují. Muréna dokáže ryby pronásledovat do skulin v útesech, kdežto kanic je výkonnější v otevřeném prostoru obklopujícím korály. Nebohá oběť nemá kam utéct.”

Před četbou se však hodí i menší upozornění – některé ze zmiňovaných studií na rybách byly prováděny na přelomu devatenáctého a dvacátého století či dříve. Dnes nám proto připadají neuvěřitelně kruté a zbytečné. Kromě toho se ale poslední kapitola knihy věnuje i rybám v živočišném průmyslu. Rybí farmy i průmyslový rybolov s sebou přinášejí mnoho problémů, prvním z nich je bezesporu utrpení těchto vnímavých bytostí. Přesto jsou tyto části důležitým dílkem mozaiky vztahu k našim vodním příbuzným, jejichž předci se na Zemi objevili o stovky milionů let dříve než my sami.

Kniha Co ryba ví? Jonathana Balcomba v češtině vyšla v Nakladatelství Kazda.